Zateplování s vybraným gustem podle pana Václava.

Jak jsme pro dům vybrali Climatizer Plus, foukanou a ekologicky šetrnou izolaci.

Pan Václav má rád klid a pohodu. Pracovně je velmi vytížen. V práci je od rána do večera, a tak si chce doma většinou odpočinout. Žije i aktivním životem se svojí milovanou ženou Zorkou.

Ovšem bydlení ve městě blízko pracovního místa v něm vyvolávalo neustálý pocit odpovědnosti být v práci vždy, když je potřeba. Tedy i nad rámec pracovní doby. A to se nelíbilo hlavně jeho ženě Zorce. Ta chtěla pro ně oba větší klid. Před několika lety se tedy svorně shodli na tom, že se z města odstěhují, koupí pozemek, nechají si vyprojektovat dům a postaví si jednoduchý bungalov, který budou moci bezbariérově užívat i ve svém stáří. Myšlenka – znamenitá.

Nic jim nebránilo a nic je ve městě nedrželo. Děti již odrostlé, se svými vlastními životy.

Tak jak to vše vlastně začalo se zeptáme samotného pana Vaška: „Tak opravdu jsem se se ženou k danému kroku rozhodli, ovšem i díky tomu, že jsme tehdy měli k dispozici nějaký základní finanční obnos a potřebovali jsme ho vhodně investovat. Cenné papír nebo jiné finanční investice se nám zdáli jako hrát ruletu v kasinu. …ale pozemek na pozitivně nabíjejícím místě už se nám utopií rozhodně nezdál. Naopak, dnes vím, že to bylo jedno z našich nejlepších rozhodnutí v životě,“ uvádí svůj příběh pan Václav.

S manželkou dlouho pozemek vybírali. Už tenkrát se polabské pozemky s krátkou dojezdovou vzdáleností do Prahy stávali nedostupnými. Ale na pana Vaška a paní Zorku se přece jen usmálo štěstí a jeden zasíťovaný pozemek se jim poštěstil. Polabí v centrální části české kotliny je vyhlášeno dlouhými zemědělskými lány a čistými borovými lesy. A jeden pozemek s vůní borového dřeva se stal pro Vaška a Zorku nemovitostí zaslíbenou.

Projekt rodinného domu byl již zmiňovaný bungalov, co více, oba se shodně domluvili na dřevostavbě. Lehká montovaná stavba, rychle postavená a připravená na dokončení. Perfektní.

„Jelikož jsme stavbu sami financovali, chtěli jsme se podílet jak na jejím návrhu, tak na její realizaci, zkrátka být přítomni v celém procesu od A do Z. Už samotný projekt jsme stále přehodnocovali. Žena si moc přála krbová kamna, ale kdybychom v nich v našem novém domě zatopili, asi bychom u nich museli sedět v plavkách nebo dokonce bez, no tak taková hippies krev v našich žilách rozhodně nekoluje,“ culí se pan Vašek a pokračuje zcela vážně, „na první pohled ani není vidět, že jde o dřevostavbu. Celý dům se neliší od ostatních venkovských stavení vedle nás. Dům má sedlovou střechu. Bílá omítka je vesnickou lidovou klasikou, žádné barevné harakiri. To považujeme s ženou za nevkusné. Náš dům vlastně působí, jako by tam stál odjakživa.“

„Hrubá stavba vyrostla neskutečně rychle. Když byla základní kostra postavena, přišlo na rozhodování o tepelné izolaci. Na ni naše nároky byly nadstandardně obrovské. Musela být: na přírodní bázi, dále všechny konstrukce měli být tak zvaně difúzně otevřené. Co to znamená? Jak mi bylo vysvětleno od našeho projektanta, jedná se o konstrukci, která tak nějak pro nás laicky řečeno, „dýchá“. To se mi hodně líbilo. Nepřipadali bychom si hned jak v nějakém neprodyšném vězení. Pomohlo nám navštívit předem nějaké vzorové domy, ve kterých už se nějaký ten pátek žije. Doporučení a zkušenost jiných byla pro nás naprosto zásadní. Určitě jsme chtěli mít dům, kde nás nezruinují budoucí náklady na vytápění, stěny budou v zimě teplo akumulovat, a hlavně v létě se nebudeme doma přehřívat,“ říká seriózně pan Václav. Zmiňuje také kolik prodejců izolací se u nich vystřídalo a vyjmenovávali jen samá pozitiva. Když ovšem došlo na doložení nějakých výpočtů, které by ukázali, jak se prezentovaná izolace dokáže poprat s horkým slunečným létem, většinou všichni mlčeli a snažili se odvrátit pozornost jinam. Ale pan Vašek, jak jsme jej poznali, se nedal, ptal se tak dlouho, až prodejce sklapnul kufr a zlomil nad kšeftem hůl. To by ovšem nebyl český člověk, aby si svou vysněnou cestu nenašel. A zdařilo se.

„Ani jsem to netušil a měl jsem svého dodavatele přímo tak zvaně u huby. Nenapadlo by mě, že kousek od nás v Polabí firma CIUR vyrábí foukanou celulózovou izolaci. Myslím, že pod názvem Climatizer Plus.

Víte, já lehce nastydnu, a tak si v létě nemůžu dovolit mít puštěnou klimatizaci. Climatizer Plus? (haha) Smál jsem se. Ale smích mě brzy přešel. Nechal jsem se pozvat do dvou realizovaných domů a doslova jsem se do toho materiálu zamiloval. Akumuluje. Brání přehřívání a dodávka je i s prací na klíč a čím mě totálně odrovnali byla délka záruky. 20 let.

Technik ochotně dojel na stavbu, cenová nabídka byla hned do druhého dne. Tak jsme si plácli. Chlapy přijeli, pár dní (a to doslova) foukali tepelnou izolaci a bylo hotovo.

Manželka si hned libovala. V zimě jsme se nastěhovali a dělala si legraci, že snad v tom domě omládla, neboť ty naše chlupaté důchodcovské papuče může vyhodit.“

A jak se panu Václavovi žije po pár letech? Tak hlavně ho nezaskočila vlna energetického zdražování, a neocitl se díky tomu v energetické pasti dodavatelů. Jak sám dodává, „nebyli jsme zvyklý vůbec mít faktury s tak nízkou částkou za elektriku.“ S úlevou dodává pan Václav a s červenými líci pokračuje

„s ženou se máme pořád rádi, stavba nás nerozhodila, naopak stmelila a děti sem za námi jezdí velmi často. Vůbec se necítíme na vesnici odstrčeni. Naopak brali jsme a bereme svůj domov a jeho budování jako stavbu našeho pevného pilíře pro důchodové zabezpečení.  Je v tom i kvalitní způsob zateplování. A to mi dává smysl.“

Váš spokojený soused Václav z Polabí.

Lídr ve výrobě celulózových vláken